Jak psát diplomovou práci I.

Začíná léto a to je většinou čas, kdy studenti vysokých škol začínají pracovat na diplomové/bakalářské práci – hovorově diplomce/bakuli. Obvykle se začnou pídit po tom, jak má vypadat struktura, jak se píší citace, co je to Abstrakt, jaké jsou druhy metod zkoumání atd. ITlamám se k tomu všemu ještě přidává starost s formátováním. A proč se o diplomce tak rozepisuji? S pravdou ven? Tak tedy, i já patřím k těm, co na diplomce začínají pracovat …

Nejdříve trocha teorie:

Vysvětlení důležitých pojmů:

Abstrakt – jedná se o zkrácené vyjádření obsahu práce bez dodatečné interpretace, výkladu nebo kritiky a bez autorova hodnotícího stanoviska.
Bibliografie – soupis tištěných literárních pramenů (knih, časopisů, novin, článků) zpracovaný podle daných zásad.
Citace – doslovně uvedený cizí výrok, text.
Excerpce – pořizování výpisků z knih (časopisů, novin, článků).
Kompilace – vzniká sestavením poznatků z jiných prací bez uvedení pramenů.
Konspekt – stručný zhuštěný přehled, obsah.
Parafráze – volné zpracování cizí myšlenky či vyjádření stejné myšlenky nebo děje vlastními slovy.
Resumé – obsah, výtah,shrnutí závěrů.
Rešerše – hledání, ověřování faktů a soupis výsledků tohoto hledání.

To nejpodstatnější u diplomky je rozhodnutí KONEČNĚ ZAČÍT!!! Téma a cíle jsou již jasné, vedoucí práce a doporučená literatura také.

Vstupní část práce:

Titulní list – škola, fakulta, katedra, typ práce, název práce, jméno autora a tzv. copyrightová výhrada (© rok odevzdání Název VŠ v Město).
Zadání práce
Čestné prohlášení – prohlášení o samostatném vypracování DP, datum a vlastnoruční podpis, který nesmí chybět v žádném výtisku práce.
Poděkování – vedoucímu DP, konzultantům, spolupracovníkům za poskytnutí rad, podkladových materiálů apod.
První číslovaná strana – název práce česky a anglicky, Abstrakt (max. 15 řádků), klíčová slova (max. 10 pojmů), Abstract (anglický překlad abstraktu), keywords (anglický překlad klíčových slov)
Obsah – hierarchické uspořádání číslovaných názvů kapitol a podkapitol, včetně všech příloh, spolu s čísly jejich stran. Dále se zde uvádí Seznam zdrojů, Seznam obrázků a Seznam tabulek.

Standardní forma obsahu:

  1. Úvod
  2. Cíl práce a metodika
  3. Teoretická východiska/Přehled řešené problematiky
  4. Praktická část/Analytická část/Empirická část/Vlastní práce/Vlastní řešení
  5. Výsledky a diskuse/Zhodnocení výsledků a doporučení
  6. Závěr

Seznam použitých zdrojů
Seznam zkratek
Seznam obrázků, grafů, schémat
Seznam tabulek
Seznam příloh
Přílohy

Úvod – mělo by z něj vyplynout, čím bude práce navazovat na již známé poznatky a čím se naopak bude lišit tzn. rozvaha o aktuálnosti tématu, formulace prvních hypotéz, předpokládané výsledky a vyjádření, jaký bude mít práce význam pro teorii a praxi v daném oboru.

Cíl práce a metodika – co bylo předmětem výzkumu a jak probíhal vč. jeho zpracování. Popis výzkumné metody musí obsahovat použité nástroje, materiály a posloupnost učiněných kroků při zkoumání.

Teoretické metody jsou následující:

  • Abstrakce, Specifikace
  • Indukce, Dedukce
  • Modelování
  • Analogie
  • Agregace, Desagregace
  • Analýza, Syntéza

Vysvětlení pojmů:

Abstrakce – myšlenkový proces, charakteristický analytickými a syntetickými postupy. Zabývá se pouze podstatnými vlastnostmi a vztahy. Pomocí abstrakce jsou vymezeny určité charakteristiky, vlastnosti a vztahy reality. Výsledkem jsou pojmy, teorie, modely, které postihují podstatné stránky předmětů, jevů a procesů.
Analogie – (obdoba, shoda, podoba), autorův úsudek o shodě dvou jevů na základě shody některých vlastností a vztahů mezi netotožnými objekty. Analogie má charakter pravděpodobnosti a tudíž nemá hodnotu důkazu.
Analýza – jedná se o rozbor/rozklad či rozdělování zkoumaného objektu na jednodušší části tak, aby mohly být stanoveny podstatné znaky. Cílem je poznat části jako prvky složitého celku.
Dedukce – znamená vyvození logických závěrů z jiných platných výroků. Pro tento závěr se užívá termín premisa.
Generalizace – zobecňování tzn. získání obecných pojmů a zákonitostí vyloučením společných znaků. Přechází se od jedinečného k obecnému (z druhu na rod).
Idealizace – tvorba nových, abstraktních objektů na základě reálných jevů a procesů.
Indukce – forma úsudku, kterým se ze zvláštních výroků získávají výroky všeobecné.
Klasifikace – třídění, hodnocení, řazení pojmů do skupin podle určitých kritérií.
Komparace – srovnávání, přirovnávání; porovnání objektů za účelem stanovení jejich shodných nebo rozdílných znaků. Komparace je nejdůležitějším předpokladem zobecnění a hraje významnou úlohu v úsudcích podle analogie.
Model – vzor, příklad, předloha; určitý systém ideálních objektů.
Syntéza – spojení, sjednocení; proces sjednocování částí, vlastností a vztahů, vydělených prostřednictvím analýzy v jeden celek.

Empirické metody:

  • Pozorování
  • Dotazování
  • Měření
  • Experimentování

Výsledky – měly by být uspořádány logicky a od nejdůležitějších k méně významným,od jednoduchých ke komplexním. Zhodnocení získaných, konkrétních výsledků  tzn. přínosy včetně jejich statistické významnosti.

Diskuse – měla by odpovídat na obecné i konkrétnější dotazy, které v souvislosti se zpracováním tématu vyvstaly.

Závěr – návrat k cílům a pracovním hypotézám, které jsou formulovány v úvodu práce. Dochází k hodnocení, zda se hypotézy podařilo potvrdit/vyvrátit nebo zcela opustit. Je vhodné, aby student na tomto místě nastínil další problémy, kterým by bylo vhodné se věnovat, ale svým rozsahem by byly nad rámec a rozsah práce. Důležitý je i nástin doporučení a návrhů, jejichž realizace v praxi by pomohla zkoumaný problém vyřešit.

Dále se odevzdává Teze:

Teze –  stručný výtah z DP (cca 3-4 strany textu). Teze slouží členům státnicové komise k podrobnějšímu seznámení se zpracovanou problematikou.

Struktura teze:
Titulní list – shodný s titulním listem DP, typ práce je doplněn výrazem Teze tzn. Teze diplomové práce.
Souhrn (Abskrakt) a klíčová slova – česká verze.
Vlastní text – členění je shodné se strukturou DP. Musí být uveden cíl práce a metodika, přičemž stěžejní část tvoří výsledky a konkrétní návrhy/doporučení autora.
Seznam použitých zdrojů – vybrané bibliografické citace.

To je v kostce shrnutí struktury DP/BP.

V příštím článku se zaměřím na správnost citací a formátování textu ve Wordu.

————————————————————————————

Zdroje pro sérii článků Jak psát diplomovou práci:
ČSN ISO 690 (01 0197) Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma astruktura. Praha: Český normalizační institut, 1996.
ČSN ISO 690-2 (01 0197) Informace a dokumentace -Bibliografické citace -Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. Praha: Český normalizační institut, 1996.
ČSN ISO 7144 (01 0161). Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů.Praha : Český normalizační institut, březen 1997.
ČSN 01 6910 (01 0161). Úprava písemností zpracovaných textovými editory. Praha : Český normalizační institut, listopad 2002.
FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce: Praktická pomůcka pro studenty vysokých škol.1. vyd. Brno: Vydavatelství Knihař, 2002. 224 s. ISBN80-86292-05-3.
LIŠKA, Václav. Zpracování a obhajoba bakalářské a diplomové práce.1.vydání. Praha: Professional Publishing, 2008, 93 s. ISBN 978-80-86946-64-1.
ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice.PhDr.Miloslava Ričlová. 1. vyd. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2005. 456 s. ISBN 80-7360-288-1.

Napsat komentář